HTML, zkratka pro Hypertext Markup Language, doslova přeloženo jako značkovací jazyk pro hypertexty, je jazyk umožňující určit, jak uspořádat prvky na webové stránce.
Hypertextem se rozumí webová stránka, která obsahuje více typů obsahu.
Každou webovou stránku lze tedy chápat jako komplexní text, protože má v sobě různý obsah, jako jsou texty, obrázky, videa, linky a tak dále.
Proto není HTML programovacím jazykem, ale jedná se o značkovací jazyk, neboli jazyk pro značení nebo označování.
HTML vznikl pro formátování a rozvržení hypertextových dokumentů a dnes je konfigurován jako hlavní jazyk pro publikování webových stránek a s pomocí dalších programovacích jazyků, jako jsou PHP nebo Javascript, je nástrojem pro realizaci mobilního obsahu.
Jako formátovací jazyk je HTML schopen strukturovat textový obsah webové stránky, aby bylo možné spravovat její obsah a zároveň přidělit jí grafickou strukturu, čili layout webové stránky.
HTML vyvinul v 90. letech Tim Berners-Lee pro Evropskou organizaci pro jaderný výzkum (CERN) v Ženevě a byl koncipován společně s protokolem HTTP jako projekt pro publikování hypertextů.
HTML a protokol HTTP, který je věnovaný přenosu dokumentů ve formátu HTML, následně vedly ke vzniku dalších důležitých projektů, jako je např.webový server HTTPD nebo první prohlížeč, čili World Wide Web.
Za několik málo let se jazyk HTML, jakožto interní projekt Berners-Leea, výrazně rozšířil.
Následně po svém prvním komerčním využití a po rostoucím vývoji internetu prošel v průběhu let několika změnami.
První oficiální verzi zveřejnil v roce 1993 Berners-Lee a jeho kolegové z institutu CERN. Již rok poté, v roce 1994, se projekt stal výsadou Konsorcia World Wide Web (W3C) jako mezinárodní nevládní organizace, jejímž cílem je rozvíjet veškerý potenciál World Wide Webu.
O té doby následovala řada verzí HTML, od verze 3.0 do verze 4.0, publikované v roce 1998.
Přesto předposlední oficiální verze 4.01, publikovaná v roce 1999, dělá z celé práce v předchozím desetiletí dílo, které vidí formátovací jazyk HTML jako entitu oddělenou od stylů CSS.
V tomto smyslu byl HTML popisován stále více jako jazyk schopný definovat logický obsah, nikoliv finální vzhled dokumentu.
Rozdíl mezi obsahem a finálním vzhledem dokumentu umožnil zobrazovat stejný obsah prostřednictvím odpovídajících prohlížečů a zařízení koherentním způsobem, a to i navzdory rozdílným rozměrům a grafickým schopnostem zařízení.
To vše doposud umožnilo obecné rozšíření webu.
V roce 2014 byla publikována aktuální a poslední verze HTML5, která je výsledkem asi desetileté spolupráce mezi organizací W3C a skupinou tvořenou společnostmi Apple, Mozilla Foundation, Opera Software a Google, a nabízí začlenit do dokumentů HTML mnoho technologií.
Zejména vývoj poslední verze umožnil přidat do hypertextového dokumentu kontrolu přesnější z hlediska grafické struktury prostřednictvím stylů CSS, dynamické interakce s uživateli prostřednictvím Javascriptu a interaktivní animace a multimediálního obsahu prostřednictvím použití technologií XML a JSON.
I přes významnou změnu paradigmatu plynoucí z vývoje nových verzí HTML, který se v průběhu let rozšiřoval a zlepšoval, se HTML nezměnil ve své skladbě, ani ve svých hlavních prvcích, které umožňují definovat svou strukturu a obsah webové stránky.
Pokud jde o rozvržení a grafickou vizualizaci, už od verze 4.01, tedy od roku 1999, tuto funkci převzali tzv. Kaskádové styly (CSS).
Zejména CSS je jazyk používaný pro definování formátování dokumentů HTML prostřednictvím řady pravidel, které umožňují definovat vzhled z hlediska rozměrů, barev a charakteristických pohledů každého jednotlivého prvku webové stránky.
Zavedení jazyka CSS bylo nezbytné k oddělení obsahu stránky HTML od jeho grafického formátování, a tak je programování přehlednější a snadněji použitelné také co se týče údržby.
Naproti tomu má jazyk HTML za cíl definovat prvky, navázat mezi nimi spojení a rozlišit je mezi různými webovými stránkami. Proto se při použití HTML přikládá význam textovému obsahu a ne jeho formě nebo barvě, což je výsadou jazyka CSS.
V tomto smyslu se tyto dva jazyky dokonale doplňují, aby naformátovaly webovou stránku v jejím logickém obsahu a finálním vzhledu.
HTML a CSS jsou konfigurovány jako dvě základní technologie pro vytváření webových stránek, jakož i velmi výkonné nástroje, které umožňují, aby byla webová stránka responzivní.
Historie a vývoj stylů navržených jako alternativa k vývoji HTML sahá o několik let zpět, tedy do roku 1993, kdy se začalo mluvit o stylech pro webové stránky.
V 90. letech neměly webové stránky grafickou strukturu a jejich formátování bylo svěřeno specifickým vlastnostem každého jednotlivého prohlížeče.
W3C publikoval v roce 1996 první verzi CSS, aby se pokusil tento problém vyřešit.
Tato první verze byla velmi užitečná pro oddělení obsahu, který měl být naformátován, protože jazyk HTML měl za úkol definovat obsah webové stránky a převést její formátování do stylů.
Nicméně, CSS se ve svých prvních verzích prezentovaly jako jednoduchá, i když efektivní idea, jejichž potenciál neměl velký rozsah kvůli nedostatku prohlížečů, které by ho dokonale podporovaly.
Proto W3C již v roce 1998 vydal druhou verzi CSS.
S CSS 2, a zejména s vývojem CSS 2.1 v roce 2011, přišly nové funkce a CSS se konečně stal jazykem dobře podporovaným prohlížeči, protože nabízel možnost vytvořit samostatné styly pro přenosná zařízení.
S druhou verzí a zdokonalením prohlížečů, jako jsou Internet Explorer 5, Firefox nebo Opera 7, na sebe vzal formu ideálního kontextu pro dobrou interpretaci stylů.
Tímto způsobem se styly staly součástí kódu mnoha webových stránek.
Přesto se třetí verzí CSS, publikovanou W3C v roce 2014, byly provedeny i další změny, aby CSS byl schopný lépe spravovat i pozadí webové stránky a aby umožnil vytváření zaoblených okrajů.
Jde tedy o kompletní správu layoutu jak z hlediska grafické a textové struktury, tak z hlediska přizpůsobivosti jakémukoliv zařízení.
Jako vylepšení CSS 2 je CSS 3 aktualizací s cílem zachovat kompatibilitu se všemi funkcemi samotného jazyka a je naprogramován tak, aby vylepšil webové stránky z hlediska zkrácení doby načítání v prohlížeči a nových funkcí animace a textových efektů.
CSS 3 umožňuje webovým vývojářům přidat mnoho grafických a textových funkcí. Proto je ve své poslední verzi jazyk CSS pozoruhodně flexibilní, protože nabízí značné výhody pro vývoj webu.
Další velmi důležitou technologií, která se podílí na vývoji webu je Javascript.
HTML, CSS a Javascript jsou vlastně tři jazyky, které pokrývají všechny aspekty spojené s vývojem webových stránek.
Jakožto programovací jazyk umožňuje Javascript určit způsob, jak webová stránka musí reagovat na specifické události týkající se uživatele, prohlížeče nebo prvků stránky HTML.
V tomto smyslu umožňuje Javascript vytvořit logiku uživatelského rozhraní.
Konkrétně je Javascript skriptovací jazyk orientovaný na objekty a události. Proto je Javascript užitečný pro programování webových stránek, webových aplikací a stejně tak je možné rozšířit jeho oblast použití na programování hybridních aplikací prostřednictvím použití jediného zdrojového kódu založeného na Javascriptu, HTML a CSS.
Javascript, navržený v roce 1995 a zpočátku nazývaný LiveScript, okamžitě přidal do stránek HTML možnost dynamických úprav.
Tato dynamičnost je také založena na interakci uživatele s prohlížečem díky výpočtovým a manipulačním funkcím dokumentů, které jsou možné také bez zapojení serveru.
Javascript se z velké části extrémně rozšířil díky vývoji velkého počtu knihoven a frameworků na straně serveru, které byly navrženy s cílem výrazně usnadnit programování v prohlížeči.
Obzvláště spojení HTML-Javascript je možné pomocí použití tag scriptu.
Tag script je charakterizovaný mnoha různými využitími a proto tento tag používají programátoři na stránkách HTML, aby vytvořili dynamický a interaktivní web.
Je však vhodné objasnit, že tento tag není součástí jazyka Javascript, ale využívá se k vytvoření “kontejneru” na stránkách HTML.
Tímto způsobem je Javascript konfigurován jako skriptovací jazyk, tedy jako interpretovaný programovací jazyk, jehož cílem je interakce mezi ostatními programy, také komplexními, se kterými se provádí dané operace.
Velmi důležitou výhodou charakterizující skriptovací jazyky je jistě možnost vyhnout se mnoha problémům typickým pro tradiční programování, s nimiž je mnohem jednodušší dopustit se chyb, které nelze snadno identifikovat. Naproti tomu Javascript chrání programátora od toho, aby se zabýval řešeními, která nejsou úzce spojená s jeho konečným cílem.
Tímto způsobem Javascript řeší mnoho nedostatků spojených se stránkami HTML.
Na stránkách HTML není žádná část výkonná, ale stránky HTML jsou jednoduché dokumenty formátované a propojené mezi sebou.
Javascript nastupuje v tu chvíli, kdy chcete transformovat tento typ tzv. statických webových stránek na stránky dynamické, se kterými je možné za pomoci použití skriptů provádět pokyny.